Promítačka diapozitivů
Diapozitivy
Dříve se ve velké míře zaznamenávaly fotografie na diapozitivy nebo diapozitivní film nebo také inverzní film. Jedná se o pozitivní obraz na průhledné nebo průsvitné podložce, který vznikl fotografickou cestou. Diapozitiv může být barevný nebo černobílý.
Princip a vznik diapozitivu
Diapozitivy jsou založeny na subtraktivním skládání barev. Jedná se o míchání barev a s přidáním každé další přidané barvy se ubírá část původního světla.
V diapozitivech jsou kombinovány 3 barvy – žlutá, purpurová a azurová a doplňkovými barvami a tím se složí celé spektrum barev viditelného světla. Takové diapozitivní filmy jsou ze tří stříbro halogenidových emulzí v jedné vrstvě. Svrchní emulze je citlivá na modrou barvu, pak je žlutý filtr (blokuje modrou a propouští zelenou a červenou barvu do druhé emulze), druhá emulze absorbuje zelenou barvu a spodní emulze je citlivá pouze na červenou barvu.
Po vystavení diapozitivu na barevný film ve fotoaparátu se vytvoří na všech těchto emulzích latentní monochromatický obraz. Při zpracování se používá vývojka, která vytvoří obraz na kovovém stříbře. Vývojka reaguje s barevnými složkami v emulzi a vytvoří barevný obraz. Ten je bělen v bělící lázni, tím se odstraní kovové stříbro a zůstane negativní obraz v základních barvách.
Neexponované krystaly halogenidu stříbra se přemění v druhé fázi na pozitivní barevné obrazy a uvolní se kovové stříbro. Po ukončení vyvíjení je film vybělen a obraz ustálen v ustalovači.
Historie diapozitivů
V roce 1861 položil James Clerk Maxwell základy teorii diapozitivního filmu. Prokázal princip adaptivního míchání barev. Jedná se o míchání barev, kdy se jednotlivé složky barev sčítají a vytváří světlo větší intenzity. Pracoval se třemi základními barvami – červenou, zelenou a modrou.
Maxwell promítl na plátno současně tři černobílé snímky barevné řadové stuhy přes barevné filtry, které byly předtím exponovány přes filtry stejných barev. Použil exponovanou fotocitlivou emulzi necitlivou na červenou barvu. Na snímku byla přes červený filtr místo červené exponována okem neviditelná UV oblast spektra. V praxi bylo toto míchání barev společně s filtry nepoužitelná a tak se nevyužívala.
Až se patentoval autochrom, k čemuž došlo v roce 1903 bratry Lumierovými, tak byl rozšířen i diapozitiv. Poprvé se komerčně začal vyrábět až ve 20. letech 20. století.
Ruční skenování diapozitivů - dnes již diapozitivy v rámečcích nepromítáme :-)
Promítání diapozitivů - promítačka
Diapozitivy vznikly ve 20. letech 20. století a v té době byly velmi oblíbené. Aby se mohly obrázky z diapozitivů prohlížet a promítat, existují přístroje, tzv. diaprojektory neboli promítače (promítačky) diapozitivů, které promítají obrázky na plátno nebo na stěnu.
Velmi oblíbené byly v polovině minulého století, promítaly se na nich kinofilmy nejčastěji formátu 36 x 24 mm. V té době je vyráběla firma Meopta.
Jak funguje diaprojektor?
Diaprojektory promítají obraz z diapozitivů. Aby vše fungovalo jak má, je nutné, aby promítačky měly zdroj světla – žárovku, zrcadlo a kondenzor – ty soustřeďují světlo na diapozitiv. Mezi kondenzorem a diapozitivem je tepelná izolace.
Promítačky vyzařují nejen světlo, ale tím také velké množství tepla. Proto také mají zabudovaný v sobě i větrák. Aby mohly diapozitivy procházet projektorem, jsou u projektoru kolejnice, které podávají diapozitiv do místa, kde je osvícen a promítán. Součástí promítaček je také objektiv, který zaostřuje obraz. Diapozitivy se dávají do promítačky ručně nebo pomocí podavače. Podavač se může ovládat elektricky stiskem tlačítka na dálkovém ovladači. Zásobníky byly na 0 – 50 diapozitivů.
Promítačka diapozitivů Rollei
Využití diaprojektorů
Diaprojektory byly velmi oblíbené například při přednáškách nebo demonstracích, ale také se velmi často používali v domácím prostředí na promítání obrázků a fotografií z dovolených a rodinných akcí.
Máte doma diapozitivy? Co s nimi?
V plno domácnostech dneska najdeme ještě staré diapozitivy, ale najít někde funkční promítačky je velmi složité. Proto se na nás můžete obrátit s možností kvalitního skenování diapozitivů. Obraz z diapozitivu umíme po jeho naskenování také vylepšit, takže výsledná fotografie bude vypadat velmi dobře. Uchováte si tak mnohaleté vzpomínky elektronicky, po dlouho dobu a pro další generace a nemusíte se obávat, že staré diapozitivy nebudete mít kde prohlédnout.